Webové stránky věnované zaniklé hornické osadě na předměstí Ostravy. Osada vznikla jako zaměstnanecká kolonie horníků a techniků dolu Odra. Důl i osada se rozkládaly na pravém břehu Odry pod bobrovnickým kopcem. Přes řeku sousedila osada s obcí Lhotka (Lihotka), z druhé strany s přívozskou částí - Přednádražím. Oderka zanikla v osmdesátých letech 20. století. Dnes se na jejím místě rozkládá ostravská centrální čistírna odpadích vod. Kolonie měla naprosto specifický ráz. Ani ne tak tím, jak byla kolonie postavena, takových kolonií společnost Báňská a hutní ostatně postavila více, ale způsobem života v ní. Soudržností lidí, která trvá dodnes.
Osada měla 5 řad jednopatrových domů, vlastní školu, obchod, řeznický krám, lékaře i knihovnu. V nadšených budovatelských poválečných letech byl brigádnicky postaven kulturní dům. V domech horníků bylo osm jednotek s jednopokojovými byty. Nebyl to sice žádný komfort, ale vlastníci dolu dali také svým zaměstnancům možnost mít své zahrádky a políčka. Pro chov hospodářských zvířat (drůbeže i prasat) měli k dispozici potřebné hospodářské prostory.

Rubriky

Setkání Oderáků
Vzpomínky na Oderku, ovšem nejsou jen černobílé. Byl to minisvět vytvořený lidmi, kteří se denně rvali s přírodou aby jí vyrvali čené bohatství. Jako každý důl, i důl Odra má za sebou celou řadu mrtvých horníků kteří v tomto úsilí položili své životy. Jsou to jejich děti, se kterými jsme kamarádoili a se kterými jsme docházeli do školy. Té nádherné pětitřídky, s nezapomenutelnými učiteli: panem řídícím Červinkou, učitelkami Slepičkovou, Halfarovou, Honzovou, Veřmiřovskou, vychovatelkou Fochtovou a Jaglovou. Školníkem Semčiskem i pozdější školnicí Hillovou a mnoho dalšími. Oderka, to je i řada kamarádů, z nichž mnozí už nežijí. Nezapomenutelný autobus devětadvacítku řídil svérázný šofér, který byl prostě náš Emil a obstarával spojení s Ostravou. Oderka jsou naši sousedé v kolonijních domech, každoroční záplavy rozleté Odry, Oderka byl zkrátka pidisvětsvět tak trochu pro sebe.
Každoročně v měsíci říjnu se Oderáci setkávají ve vítkovickém kulturním domě. Potěšitelné je zjištění, že oderáci jsou nejenom ti, kteří ji ještě zažili kypící životem, ale i jejich děti a vnuci. Oderka je zkrátka fenomén, na který nejen nelze zapomenout, ale je svým způsobem stále živá.
Oderka dnes, to jsou především vzpomínky. Ti, kteří zde prožili své dětství potvrdí, že pro děcka to byl ráj na který se nezapomíná. Zde přinášíme několik vzpomínek těch, kterým Oderka navždy přirostla k srdci.
Dominantou Oderky byly dvě haldy, vzdálené od osady cca 1 km. Obě vyrostly do přibližně stometrové výše z hlušiny a odpadu z uhelného prádla. Z dálky připomínaly sopky a myslím, že právě ostravské sopky se jim říkalo. A jako ze sopek se z nich i kouřilo. Tlak kamení způsobil samovznícení zbytků uhlí a síry, která pak na několika místech kondenzovala v podobě sirného květu. Z hald naše maminky neměly žádnou radost, neboť se z nich vydatně prášilo a prach vítr zanášel převážně na Oderku.. Ale i tak byly haldy součástí našich dětských dobroodružství. Těsně vedle šachty byly tři rybníky, ve dvou z nich se daly chytat ryby  - ovšem jen na povolenku, kterou jsme jako děcka ovšem nepotřebovaly, neboť jsme měly místo ní rychlé nohy. A bylo u nich krásné posezení, protože byly lemovány břízami, vrbami a jinou vegetací. Účel třetího rybníka mi není znám. Snad měl jen shromažďovat povrchovou vodu. 

Vzpomínky Táni Lietavové (převzato ze serveru ostravaci.cz)
23.07.2007

Ostrava kolonie Odra
Osada Odra byla havířská kolonie v Ostravě Přívoze na konci trasy autobusu č.29. Byla obklopena haldami a kousek za ní tekla řeka Odra. Když se projelo kolem sazovny, stál po pravé straně silnice Šimečkův ,,ranč'',dále pak projela dvacetdevítka přes černý potok s jeho typickou ,,vůní'' a už vjížděla do kolonie. Projela kolem Konzumu, kam jsme chodili nakupovat, hned vedle bylo řeznictví a svého času i mlékárna, následoval park a invalidovna. Celá osada byla postavena z cihlových pavlačových domů, které byly seřazeny do pěti řad. Všechny byly navlas stejné, do bytů se procházelo malou síní přes kuchyň do světnice.
Ostrava kolonie Odra
Záchody byly na pavlači. Všechny řady lemovaly nádherné, vzrostlé kaštany. Jaro tam bývalo nejkrásnější, ty kvetoucí kaštany, v parku třešně sakury a všude kolem zlatý déšť. Nevím, kdy byla osada postavena, ale má babička se v ní narodila roku 1914. Když se vdala, přesídlila jen z páté řady do první, kde dostal dědeček byt, protože pracoval na dole Odra, které tyto byty patřily. Kolonie měla i domy pro úředníky tzv. ,,štajgerhausy''No a směrem k rybníkům stály už jen vilky,
Ostrava kolonie Odra
ve kterých bydlel třeba pan doktor a bývalí důlní ůředníci. Bylo tam i krásné fotbalové hřiště uprostřed lesíka, které proti větru chránily vysoké topoly. Na okraji stála dřevěná bouda plná dřevěných pilin, kterými se hriště lajnovalo. Kousek dále zase bývalá kuželkářská dráha s šatnami pro fotbalisty. Vše bylo postaveno z dřevěných desek, které pomalu tlely a vydávaly zvláštní nezapomenutelný odér, uprostřed tomu
vévodil starý kulečníkový stůl. Na konci onoho lesíka, hned u silnice stály za plotem zahrádky jako dlaň. Ještě dneska slyším vrzavý zvuk pohybující se branky, když jsem tam běžela za babičkou. I před domy byly maličké zahrádečky a hlavně šopky na různé harampádí či domácí zvířátka. Když hodně pršelo, Odra se vylila ze břehů a zaplavila kolonii vodou, sklepy byly zatopeny po strop a v posledních řadách měli nájemníci vodu i v bytech. No a to jsme potom nasedli do necek nebo si vytvořili provizorní vory a plavili se mezi domy jako v Benátkách.
Ostrava kolonie Odra
Svého času nás také přezdívali ,,uhlobaroni"  to když nákladní auta zavážela haldy a na šachtě byla nějaká porucha v prádle, tak náklaďáky byly přeplněny uhlím. Měli jsme s řidiči náklaďáků tichou dohodu, když měli na korbě místo kamení uhlí, vždycky dlouze zatroubili a lidé brali káry, staré kočárky a mazali na haldu sbírat kusy uhlí.Měli jsme sklepy přeplněny a někteří je i prodávali. Byla tam knihovna, lékař, veřejná prádelna, školka a v neposlední řadě i agitační středisko, kde při slavnostních příležitostech statečně
Ostrava kolonie Odra
vyhrávalo duo zvané,,Cintlerboys''kdy starý pan Cintler tahal heligonku a paní Cintlerová vší silou bušila do bubnu.Řady cihlových domů, konzum, haldy, staré kasárny, brigádnický dům, hřiště, štajgerhaus, vilky, rybníky i důl Odra je pryč, na jejich místě vyrostla čistírna odpadních vod a nic už nepřipomíná, že tady kdysi byla.

Snad všemi, co tady kdy žili, tak milovaná ODERKA.....

 
Byla tu ještě jedna dominanta. :-(  Napůl cesty na Přednádraží vyrostla v padesátých letech podivná továrna která se jmenovala Sazovna. V ní se spalovaly pneumatuiky a ze získaných sazí se vyráběly - pneumatiky. Kromě sazí "vyráběla" odporný mastný dým, o kterém nepochybuji, že byl značně karcinogenní. Vzduch byl zplodinami Sazovny zamořen hlavně v bezprostřednínm okolí - na Oderce a na Přednádraží  .
Milou zvláštností na Oderce byla úzkorozchodná trať, vlastně ani není možno říci úzkorozchodná, protože měla jen "důlní" rozměry. Trať vedla od jámy po pravém okraji silnice ke škole a u ní pak zahnula ostře doprava a pak zase doleva kolem olejnatého smrdutého potoka, kterému jsme říkali Petrolejka. Vláček tvořený řadou důlních vozíků s obsahem hlušiny táhla důlní diezlová mašinka. Cílovou stanicí bylo úpatí hald, kde se hlušina klopila do nádob lanovky a vytahovala se k vrcholu haldy. Mašinka pravidelně projížděla okrajem Oderky a já si nevzpomínám, že bychom my děti využívali možnost se povozit. Ale ruku do ohně bych za to nedal...
O haldách jsme se už zmínili. Kromě toho, že zde sbírali "uhlobaroni" kousky uhlí, dalo se zde najít ještě něco jiného: Překrásné otisky karbonských rostlin v kamenech. Spoustu jsem si jich nanosil domů. Sbírku jsem měl v nepoužívaném kurníku, do kterého jsem se protahoval otvorem pro slepice! Tenkrát jsem si nemyslil, že má sbírka je něco vzácného a tak, když jsme se z Oderky odstěhovali, nechal jsem ji svému osudu. Co bych za to dal, kdybych ji dnes měl!
Haldy

Haldy

Haldy dolů Šverma a Odra
Společnost Báňská a hutní již při výstavbě kolonie musela přihlédnout k tomu, že hornická osada je na periferii Ostravy a že nebude jednoduché dát svým zaměstnancům rovnocenné podmínky s těmi, které měly svá bydliště blíže Ostravě. Šlo, mimo jiné, o základní vzdělání dětí zaměstanců, o ty nejmenší Oderáky. Takže již při výstavbě kolnie byla postavena škola, která architektonicky zapadala do rázu osady. Dvoupatrová budova byla vizitkou osady, její chlouba. Patrně od počátku existence školy se o ni i o její vybavení starala šachta, materiálně byla v její režii. 
Tato tradice se udržela i v poválečných letech, kdy šachta nad školou i jejím vybavením měla patronát. Nebyl naprosto žádný problém vozit děcka na výlety nebo do přírody na rekreační středisko Zlatník šachetním autobusem. A co se týče vybavení- škola ho měla na tehdejší dobu špičkové.
Škola měla pět tříd pro 20 - 25 žáků na třídu, školku s tzv. malým a větším oddělením (pamatuji si na naši učitelku ve školce pní Hofrovou), školní družinu, hezký byt pro školníka, jímž byl nejdříve bývalý legionář pan Semčisko, člověk plný optimismu a dobré nálady, později byla školnicí paní Hillová, jejíž syn byl můj velmi dobrý kamarád. Díky tomuto přátelství jsem měl školu prolezlou od sklepa až po půdu. A také zde byla pěkně vybavená školní kuchyně s jídelnou, kde kralovala paní Juštíková. A samozřejmě také ředitelský byt.
Nevím, zda-li byl od samého počátku ředitelem školy nezapomenutelný Alfons Červinka, ale je to pravděpodobné. Řídící Červinka byla výrazná oderská postava. V době, kdy jsem začal chodit do školy já, učil zde již druhou generací dětí. Takže učil i tatíky a mamky mých spolužáků a jeho slovo bylo na Oderce, takřka zákon. Byl nesmírně vzdělaný, ale také ctitel pěknějších stránek života. Jako pedagog měl své vlastní, a dá se říci, velmi účinné metody. Jeho výklad učiva, to byly vyprávěné pohádky. Vzpomínám si na tuto podrobnost - vyprávěl, jak v tichu večera opravoval sešity a kolem něj si hrály tvrdé souhlásky a také nám řekl které to byly, a jak tam pak tam zabloudila jedna měká  a to neměla dělat. Tvrdé ji tvrdě zahnaly. A řekl, které by vyhnaly ještě, kdyby mohly. Dodnes vidím ve své fantazii našeho ředitele, opravujícího v šeru sešity žáků, kolem něhož rejdí tvrdé souhlásky. To se prostě nedá zapomenout. Někdy se stalo, že byl pan řídící poněkud společensky unaven a tak nám dětem doporučil dát hlavičky na stoly, do dlaní a přemýšlet o včeličkách. Když jsme se dost napřemýšleli, mohla výuka pokračovat. O tom, co se v těch chvilkách dělo za katedrou se jenom šeptalo. Ale ať se tam dělo cokoli, o panu řídícím se nepochybovalo. Takovou měl autoritu. Občas vyučování kvůli jakýmsi manželským neshodám  přerušila paní Červinková. Ale všechna čest, aby neshodila učitelskou, neřkuli ředitelskou autoritu, vynadala mu německy.
Poté, co pan ředitel odešel do důchodu, musel opustit i ředitelský byt. Zůstala po něm v tom starém bytě spousta věcí, které by dnes měly obrovskou cenu. Kromě unikátních latinských knih, které skončily v kotelně, to byly krabice fotografií na skle. Pan ředitel totiž v mládí zcestoval skoro celou Evropu a mimo to byl i nadaný fotograf. Říkalo se, že pocházel z velmi bohaté rodiny, nebo se snad k velmi bohaté rodině přiženil, to už nevím.Tehdy se ještě fotilo na skleněné desky. Skleněnné diapozitivy byly v těch krabicích. Mimo jiné jsem na nich viděl, jak to vypadalo na sklonku 19. století na Špicberkách, v Paříží a tak dále. Všechny tyto fotky by dnes měly nedozírnou archivní cenu.
A musím se zmínit i o kabinetu na pomůcky. I na nich bylo vidět, že šachta na své škole vůbec nešetřila. Za ty nádherné fyzikální pomůcky i biologické preparáty by se dnes nemusela stydět žádná dobrá střední škola.
Část biologických preparátů byla zničena při našem osvobození Rudou armádou. Zejména ty, které měly jako konzervační činidlo etylalkohol. Osvoboditelé obětavě slavili naši nově získanou svobodu třeba nálevem z hadů a škorpionů. Daleko lépe dopadly vycpaniny. Ty se nedaly ani sníst, neřkuli vypít. Bohužel i řada těchto nádherných pomůcek vzala za své při budování lepších zítřků. V lepších zítřcích už jich asi již nebylo zapotřebí.

Ředitelské žezlo převzala po p. Červinkovi paní Marie Knapčíková, která byla pozoruhodná také tím, že její manžel byl vedoucí jediného ostravského obchodu se známkami - Pofisu, naproti o.d. Aso. Hodné žáčky, ke kterým jsem také tenkrát ještě patřil, odměňovala pamětními aršíky se známkami. Ještě snad někde existují. 

jf
Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "6686"
Dobrý den.Ač již dlouhá léta žiju v Praze,narodil jsem se v 68 na Oderce.Tata byl havíř.Mašinkář na švermě.6il jsem tam pouze pár let a naši se pak přestěhovali jinam.Táta již letos v březnu Bohužel zemřel(pajšl)máma však dosud žije.Oba rodiče mají na Oderku velmi hezké vzpomínky.ˇMartin Pekáč
Dobrý den, na té druhé fotce jsem já. Vyrůstal jsem tam v 70.letech u prarodičů (Emil + Andělka Holzmanovi) a navštěvovali jsme je pravidelně do roku 1984, kdy umřeli. Je to mé mládí a krásné vzpomínky. Marek Suška
Dobrý den, na té druhé fotce jsem já. Vyrůstal jsem tam v 70.letech u prarodičů (Emil + Andělka Holzmanovi) a navštěvovali jsme je pravidelně do roku 1984, kdy umřeli. Je to mé mládí a krásné vzpomínky. Marek Suška
ještě za císaře pána,
Prosím , kdo si pamatuje nebo ví něco o rodině Kalvarovi. Josef zemřel v roce 2000, kolem 90, a jeho sestra Fanka -nevím. Peo mé neteře a švagra Dalibora ,bych chtěla vědět víc o minulosti jejich předků. Byla spousta věcí TABU. Děkuji všem kteří si vzpomenou a třeba otevřou i tu tajnou komnatu , nezapomeňte sdílet a zdělit
Děkuji, každá chvála potěší.
krásné ,děkuji
krásné ,děkuji
Číslo je již opraveno. Správně to je 721557526. Děkuji za upozornění. Správce.
Dobrý den, všiml jsem si, že je zřejmě překlep v telefonním čísle na pana Hlaváče, které není devítimístné (je tam číslo: 7721557526). Můžete ho prosím opravit? Aby se zájemci dovolali. Opravil bych to také v informacích na Facebooku, který jsem zřídil pro rychlou komunikaci. Již se tam připojilo a sleduje 46 přátel a přibývají. Děkuji, Petr Mysliveček.
Dobrý den, všiml jsem si, že je zřejmě překlep v telefonním čísle na pana Hlaváče, které není devítimístné (je tam číslo: 7721557526). Můžete ho prosím opravit? Aby se zájemci dovolali. Opravil bych to také v informacích na Facebooku, který jsem zřídil pro rychlou komunikaci. Již se tam připojilo a sleduje 46 přátel a přibývají. Děkuji, Petr Mysliveček.
Vytvořil jsem Facebookový profil oderkakomunita ZDE: https://www.facebook.com/oderkakolonie kde je také zveřejněna událost setkání 21.10.2017 atd. Kdo neznáte Facebook, tak se zde velmi dobře komunikuje, vkládají fotografie,dílí příspěvky, které hned vidí Vaši přátelé, které máte ve svých kontaktech na Facebooku. Správce tohoto webu ať se mi ozve na email: petrpm@gmail.com, a domluvíme se, že bych ho udělal správcem také Facebooku, aby mohl novinky zde snadno sdílet také na Facebooku, kde lze aktivně oslovit nejen rodáky z Oderky, jejich rodiny a přátele, al etaké třeba jen lidi, které podobná místa či jejich osudy zajímají.
Vytvořil jsem Facebookový profil oderkakomunita ZDE: https://www.facebook.com/oderkakolonie kde je také zveřejněna událost setkání 21.10.2017 atd. Kdo neznáte Facebook, tak se zde velmi dobře komunikuje, vkládají fotografie,dílí příspěvky, které hned vidí Vaši přátelé, které máte ve svých kontaktech na Facebooku. Správce tohoto webu ať se mi ozve na email: petrpm@gmail.com, a domluvíme se, že bych ho udělal správcem také Facebooku, aby mohl novinky zde snadno sdílet také na Facebooku, kde lze aktivně oslovit nejen rodáky z Oderky, jejich rodiny a přátele, al etaké třeba jen lidi, které podobná místa či jejich osudy zajímají.
Naše stránka o Oderce zdaleka není úplná. Každý, kdo zde žil má na ni specifické, osobní vzpomínky. Pokud i Vy, milý návštěvníku si pamatujete něco, co se vztahuje k Oderce, neváhejte a napište nám! Potěšíte nás fotografiemi i textem. Příspěvky můžete také zasílat na adresu: oderka@wgz.cz

 

Kontakt

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one