Webové stránky věnované zaniklé hornické osadě na předměstí Ostravy. Osada vznikla jako zaměstnanecká kolonie horníků a techniků dolu Odra. Důl i osada se rozkládaly na pravém břehu Odry pod bobrovnickým kopcem. Přes řeku sousedila osada s obcí Lhotka (Lihotka), z druhé strany s přívozskou částí - Přednádražím. Oderka zanikla v osmdesátých letech 20. století. Dnes se na jejím místě rozkládá ostravská centrální čistírna odpadích vod. Kolonie měla naprosto specifický ráz. Ani ne tak tím, jak byla kolonie postavena, takových kolonií společnost Báňská a hutní ostatně postavila více, ale způsobem života v ní. Soudržností lidí, která trvá dodnes.
Osada měla 5 řad jednopatrových domů, vlastní školu, obchod, řeznický krám, lékaře i knihovnu. V nadšených budovatelských poválečných letech byl brigádnicky postaven kulturní dům. V domech horníků bylo osm jednotek s jednopokojovými byty. Nebyl to sice žádný komfort, ale vlastníci dolu dali také svým zaměstnancům možnost mít své zahrádky a políčka. Pro chov hospodářských zvířat (drůbeže i prasat) měli k dispozici potřebné hospodářské prostory.

Zajímaví lidé, zajímavé osudy

Malý Tonda
Byl to človíček který byl tím, komu se říká lilipután. Vzrůstem byl nám dětem blízký. Jinak to ale byl dospělý člověk. Pracoval rovněž na dole Odra, ale původním povoláním prý byl cirkusák. Při tomto vzrůstu není divu. Jistě musel být atrakcí. Mezi námi dětmi byl nesmírně populární. Přestože jsme na něj volali posměšně "Malé pivo s velkou pěnou!", je pravda, že jsme si ho ohromně vážili. A to nejen proto, že údajně uměl spát ve stoje.
V té době - bylo to někdy začátkem padesátých let, nezlikvidovali komunisté dosud všechno podnikání. Mezi to patřily i malé cirkusy, které kočovaly republikou a také na Oderce se občas zastavily. Byly opravdu malé a vybaveny byly více než skromně. Cvičený koník, který měl i funkci potahu cirkusového vozu, nějaká ta koza, rovněž ve funkci umělkyně i mlékárny, principál, ředitel, žonglér v jedné osobě - no nebylo toho moc. Dnes bychom se na tyto kočovné umělce dívali pořádně s patra. Ale v oněch dobách to byla, alespoň pro nás děti, vrcholná událost. Jeden z těch cirkusů měl i živého medvěda, který uměl chodit po zadních. Vrcholem představení bylo, když principál vyzval přítomné muže aby s medvědem zápasili o cenu. Chlapi, kteří byli s nebezpečím, díky své profesi, jedna ruka, se na sebe rozpačitě dívali kdo jako první zvedne tu hozenou rukavici. Nezvedl nikdo. Až na jednoho - malého Tondu. Přibatolil se do manéže a vztyčenému medvědovi sahal ani ne do pasu. O tom, co následovalo potom se ještě dlouho mluvilo. Malý Tonda zvítězil nad medvědem na celé čáře. Medvěd se totiž vyděsil a zbaběle před ním utekl. K zápasu tedy nedošlo, ale malý Tonda byl v našich očích hrdina alespoň třímetrový. 
Zůstala mi na něj ve vzpomínkách jen ta přezdívka: Malý Tonda. Jeho skutečné příjmení vůbec neznám. 
Naše stránka o Oderce zdaleka není úplná. Každý, kdo zde žil má na ni specifické, osobní vzpomínky. Pokud i Vy, milý návštěvníku si pamatujete něco, co se vztahuje k Oderce, neváhejte a napište nám! Potěšíte nás fotografiemi i textem. Příspěvky můžete také zasílat na adresu: oderka@wgz.cz

 

Kontakt

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one